Hopsa hejsa do Brandejsa aneb jak domorodec ke smyslu života přišel

Datum konání: 3. - 04. 05. 2008
Datum vydání: 30. 11. 2009
Zápis vytvořil: Káťule
Fotogalerie

V jedné blíže nespecifikované oblasti se za jednoho temného večera začaly dít podivuhodné věci. Ještě nedávno se místní zámecký park zdál docela příjemným místem pro odpočinek, ale pak se to změnilo. Ze všech světových stran se začala sjíždět podivná individua. Pohled jejich krvavých očí z nedostatků spánku mluvil za vše. Když se pak večer rozhořely v zahradě ohně, místní obyvatelstvo raději nevycházelo ven. Malé skupinky individuí se začaly rozptylovat i po samotném městě a vyhledávaly lacinou zábavu v místních lokálech. To, že zatím nebyl vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti místní domobrany, bylo nevysvětlitelné.

Druhý den byl zalitý sluncem a včerejší události by byly zapomenuty, ale rachot z tábora byl nepřeslechnutelný. Přirozená zvědavost mi nedala, a tak jsem se tam vypravila. Zaujala mě jedna skupinka. Měli stan snad větší než můj skrovný příbytek 2+1 a pokřikovali po sobě podivným dialektem. Byli po zuby ozbrojení a táhli za sebou podivnou rouru, kterou nazývali kanónem. Jejich pohlavár – muž, který vypadal, že pravidelně sedává obkročmo na kanónu – byl neustále v pohybu. Čím víc úkolů přiděloval, tím víc jich musel vykonávat sám. Zasloužil si můj obdiv.

A pak to začalo. Malé oddíly se sešikovaly do dlouhého hada a kráčely jako jeden muž (nevím sice, který to byl, ale určitě tam byl) na travnatou plochu. Tam si vyslechli projevy místní i zahraniční honorace a se zkřiveným úsměvem na rtech nastoupili dlouhý pochod do Staré Boleslavi. Po návratu vypadali, jako by měli každou chvíli umřít, a to den ještě neskončil. Naštěstí byly jejich břichy nakrmeny, a proto se zdejší domácí zvířectvo i nadále těší dobrému zdraví.

Tahle ta taškařice mě upoutala a já chtěla víc. Vbrzku jsem se dočkala. Opět začalo velké přeskupování a následovala opravdová bitva v jinak pokojném zámeckém areálu. Při prvním výstřelu z děla jsem měla nutkavou potřebu zaječet, další rány se již obešly bez agónie. Po celém bojišti stoupal kouř, bylo vidět zášlehy z mušket a děl. Různě ozbrojené a oháknuté postavičky pobíhaly s jekem po place. Další na svých bujných ořích ohrožovaly pěšáky, kteří se snažili hájit své pozice píkami. Závěrečná zteč zahnala obránce na val, kde se odehrála poslední část bitvy. Docela mě pohoršilo zjištění, že si náš hrobník nevydělá a místní obyvatelstvo si neoddychne. Zcela bez zranění se všichni aktéři odebrali připravit na večerní bitvu a já doufala, že se karta obrátí. Mé zklamání bylo o to větší, když jediným, kdo utrpěl zřejmou psychickou újmu, byl zmateně pobíhající zajíc po bojišti.

_4-2.jpg

Neustále jsem se ptala po smyslu toho všeho kolem, ale ke smysluplnému závěru jsem nedošla. Jediným způsobem, jak to zjistit, bylo nenápadně se přiblížit k nepřátelské pozici a vyslechnout si, co si budou povídat. Ostražitě jsem se přikradla k mým oblíbencům s velkým stanem. Seděli kolem ohně v evidentně dobré náladě. Na roštu si opékali topinky, častovali se vtípky a vzdávali hold polívce, kterou snad považovali za nejlepší nápoj, jaký kdy pili. Říkala jsem si, jestli bych je uplatila třeba slepičí a hned jsem svůj nápad realizovala. Když jsem vstoupila do kruhu ohně a v ruce třímala bandasku se slepičí polévkou, připadala jsem si jako blázen. Po zjištění, že jsem jim přinesla polívku, mě vesele pustili mezi sebe. Po otevření bandasky, ale bylo vidět jejich zjevné zklamání (asi jsem měla přinést hrachovku). Přesto ji vylízali do dna a byli ochotní se podělit i o tu svou. Po několika hltech polívky jsem zjistila, že jsou to vlastně příjemní lidé s mírně drastickým smyslem pro humor a hlubokým poznáním smyslu života, který se zrcadlil na dně zázračné polívky. Ráno jsem se probudila v osiřelé zámecké zahradě a tak jsem přemýšlela, jestli to vše nebyl jen sen. O existenci celé události mě utvrdila naběračka vonící zbytky polívky, která se mi nemilosrdně zarývala do zad. Přes tvář mi přeběhl úsměv, nebyl to špatný den.

(pozn. Autorka se v současné době pohybuje velice často ve výše uvedené společnosti a odmítla do naší redakce zasílat další příspěvky s odkazem, ať si raději dáme polívku a při tom si pobrukovala podivnou melodii pam, pam, pam….)

_4.jpg


Přihlášení

Aktuality

Těšín

30. 06. 2020

V sobotu 20.6.2020 jsme se spolu se spřátelenými polsykými skupinami zúčastnili setkání a střeleckého tréninku na obou březích řeky Olše. Akce se byla bez diváků.

Pustá polom

30. 06. 2020

Dětem na hasičském táboře jsme v pátek 26.6.2020 zpříjemnili odpoledne prezentací naší skupiny, ukázkami činnosti a soutěží.

Tréninky

17. 05. 2020

Od neděle 24.5.2020 začneme opět trénovat. Vzhledem k nastálé situaci ohledně COVID-19 to bude zatím stále v omezeném režimu, s rouškami. Scházet se budeme nově v parku, nikoliv jak jsme byli doposud zvyklí, "pod jabloní".

Starší aktuality