Jak to tak před každou akcí bývá, sešli jsme se u Honzy a naložili potřebné propriety. Všichni jsme se slézali jako švábi na pivo, takže o nějakém hromadném příchodu nemohla být řeč. No a Adam, ten pro jistotu dorazil úplně nejpozději, a ještě zjistil, že si doma nechal kontaktní čočky, či co (už mi paměť neslouží :-), takže druhá posádka se stavovala ještě do Lubiny.
Přesto všechno jsme do Frýdku-Místku dorazili a dokonce se před námi tyčil i onen hrad Dona Quijota.
Vybalili jsme si svých pět švestek ( Tentokrát toho nebylo moc, protože stan zůstal doma), vyfasovali camrátka na kofolu, pivo a jídlo a na chvíli jsme si před obědem dáchli.
Na oběd se podával výborný guláš v chlebu, po kterém jsem měla pocit, že snad prasknu, a to jsem ani nezvládla dojíst celý bochníček. Pak jsem to ale stihla vyběhat, protože po obědě přišla žízeň a můj korbel tam byl asi jediný na celou skupinu, tak musel pendlovat od stánku k Perdíkům ( společnost Les Enfants Perdus) a zase zpátky, a to samozřejmě ne po svých :-).
Po obědě se šlo trénovat, dostali jsme pro jistotu i scénář bitvy, abychom věděli co nás čeká a nemine, Siba nám zodpověděl naše hloupé dotazy a pak už bylo vše připravené na hlavní část programu.
Šlo o spor Tureckého obchodníka Henosana, který vezl za doprovodu několika dobře vyzbrojených císařských vojáků zásoby posádce do Ostravy.
Nemněl však ani ponětí o Valašském povstání a to se mu vymstilo.
Bitva nakonec dopadla v podstatě nerozhodně. Henosan s Radoslavem (velitel jednotky císařských, která přišla Henosanovi na pomoc) dovezly zásoby do Ostravy. Než však mohl být Radoslav za jejich záchranu povýšen, padl v boji se Švédy.
Henosan poté co Ostrava padla uzavřel smlouvu se švédy a začal obchodovat s nimi, poté co švédové odtáhli vozil zásoby opět císařským a tak to šlo stále dál.
A co se stalo valachy?
Kdo ví. S největší pravděpodobností padli o dva roky později v bitvě poblíž Vsetína, kde bylo valašské povstání definitivně rozprášeno.
Nebo možná přežili a toulali se pak po kopcích. Kamkoliv dorazili, vykládali svůj příběh, jak se jim při bránění dobytého tábora podařilo nedopatřením ze zkvašených švestek a cukru vyrobit slivovici a díky její síle překonat hlad a utéct vojákům.
Po bitvě nás čekala malá pauza. Někteří z nás odpočívali déle a jiní šli podpořit potleskem kamarády šermíře do hradní krčmy, kde měli vystoupení. Předvedl se nám i Fakír.
No a to už se akce chýlila ke konci. Na večeři jsme dostali pořádný flák grilovaného masa se zeleninou chlebovými plackami a křenem. Šli jsme to ještě trochu zapít do krčmy. No a pak už jen loučení a cesta domů. Teda až na jednu markytánku. Já jsem zůstala a oslavovala až do brzkých ranních hodin i když vlastně ani nebylo co. Ale znáte to: ,,Důvod se vždycky najde“ .
A to je konec, přátelé.
Aífe
16. 09. 2024
O víkendu 20. - 22. září potáhneme ku Praze, zde se zúčastníme tradiční rekonstrukce bitvy na Bílé Hoře z roku 1620. Podrobnosti k akci jsou k nalezení na stránkách zde.
15. 08. 2024
O víkendu 16.-18.8. 2024 se zúčastníme dalšího ročníku již tradiční akce Den Brna - rekonstrukce dobývání Brna švédskou armádou roku 1645. Více informací o akci je zde.
15. 08. 2024
V sobotu 17.8.2024 se naše skupina zúčastní také akce v opevnění Velká šance v Mostech u Jablunkova - Šancefest. Podrobné inromace k akci jsou k nalezení zde.