Záblatí

Datum konání: 15. - 16. 06. 2019
Datum vydání: 05. 01. 2020
Zápis vytvořili: Jan Galia - Zrzečka, Koala

V rámci akce "trumfni Honzu" posílám zápis ;)

Na balení se scházíme v hojném počtu 3 + Honza. Po mém návrhu, nabourat auto stojící na dvorku, raději Káťule bere klíče a auto stěhuje někam z dosahu.

Daří se nám najít všechny tyčky k jurtě i přístřešku a já přesvědčím Honzu, že ohniště bereme, abychom si mohli přitopit a nebyla zima. Poté začínáme skládat koberce, když s Jendou zdárně nastěhujeme na furik čtvrtý koberec, objeví se ještě i Tomáš, sice přišel spíš omylem, ale do balení se i přesto aktivně zapojuje a tak už další koberce tahat na cestu a zpět nemusím.

Teď teprve začíná ten pravý tetris a jsou to nervy, nakonec se nám však zdárně daří najít všechny plachty k jurtě i přístřešku a než se nám podaří dát dohromady ohniště s roštem, najde se i poměrně důležité téčko k přístřešku a po několika pokusech jej umístit, končí nakonec pod ohništěm.

Všechno důležité je snad naloženo a tak doplňujeme mezery, aby byl furik plně využit. Mezitím přeorganizujeme složení aut a Jenda tak přichází o volné páteční odpoledne. Než se nám podaří naskládat tyčky na střechu, vzpomene si kdosi, že by bylo fajn vzít i červenou tyčku a Honza ji odchází lovit.

Ještě se pokusíme domluvit na čase odjezdu a už se ukazuje, že tank přijede zase až bude po všem, výjezd je totiž naplánován nejdříve na pátou hodinu (a jak to známe bude to spíš později).

Loučíme se tedy a já už se těším až zítra vyrazíme a budu moct stopnout neustálé myšlenky na to, co ještě s sebou vzít.

 

A aby jste neřekli, že to není zápis z akce, přikládám plán

_P1000862.jpg

V tomto bodě se nám celkem daří. Scházím se se Zrzečkou u parku a chvíli čekáme na Mirka, když se objeví připíchneme furik, přendáme pár posledních báglů do oktávky a vyrážíme do Studénky nabrat Lenku.

Cesta nám celkem ubíhá, nikde moc dlouho nestojíme, jen naše úžasné dálnice nás chvílemi naklepávají jako maso na nedělní oběd.

Po několika hodinách jízdy, občasně přerušených zastávkou na benzince už vidíme věže Temelína. Vjet do areálu a postavit jurtu na strategicky chráněném místě se nám nedaří a tak musíme ještě ujet pár kilometrů dál do polí.



Jsme zde, rychle zjišťujeme, kde se můžeme ubytovat a po nějaké době už máme střechu nad hlavou. Stavbu přístřešku odkládáme na ráno.

Z posledních sil si chystám ležení a odpadám, už je dost tma a tak se záhy objevuje i tank. Všichni si vyhážou věci a mizí „na jedno“. Jakmile v jurtě zůstávám sama pekelně se ochlazuje a vibrace, které by mohly konkurovat těm z dálnice, zaháním zalezením pod deky.

Zde se mohu spíše domnívat. Poslouchám ty, kteří zůstali venku, ale co je předmětem debaty nevím. Mi osobně chybí odvaha se zvednout a přemístit, a tak zůstávám, kde jsem, střídavě v komatu a střídavě vzhůru.

Tento bod všichni uspokojivě zvládají. Jakým způsobem je toho dosaženo, nevím.

Ráno je tady. Spáči se postupně probouzejí a po snídani už většina vypadá, že najeli do plně funkčního módu. Je zorganizována brigáda na stavbu přístřešku a dopoledne je pak vyplněno střeleckým výcvikem. Já mezitím rychlým průletem kolem rozestavěných stánků zjišťuji jaké jsou možnosti nasycení vojska na místě.

Nabídka stánků je shledána a odhlasována za uspokojivou a tak je nájezd na nejbližší obchod odvolán a každý tak získává jedinečnou možnost zrežírovat a zajistit si oběd sám. Podle toho, co stíhám postřehnout je docela oblíbenou variantou šleh od kata.

Za programem nemusíme vážit dalekou cestu, neb grupa, která bydlí hned vedle nás, po obědě nadšeně nacvičuje jakýsik výstup a my tak můžeme zůstat hezky doma a o zábavu máme postaráno. Ve volné chvíli mastíme karty. A sem tam kontrolujeme psa, který si loví v poli myš.

Obejít stánky někteří stíhají, jiní jsou na tom hůř a tak jen vím, že je možno pořídit si opici, kterou prodávají v kompaktním rodinném balení po třech. Víc po mně nechtějte, protože stánky jsem opravdu viděla jen ze vzdálenosti několika metrů a to pouze napůl vybalené/sbalené.

 

Nadchází čas na hlavní bod programu. Sbíráme se a odcházíme na shromaždiště. Takticky to bereme středem bitevního pole a cestu si krátíme hledáním krtinců. Jít přes celé pole k lesíku pro chvíli stínu se nám nechce a tak zůstáváme zapíchnutí poblíž místa činu a pěkně na sluníčku, po chvíli Langoš velí: „střelci sednout“, a bo rozkaz se má poslouchat, lámu se v kolenou a uzemňuji se. Než se dočkáme začátku stihneme vypít lahev a kousek vody a mezi kolegy, kteří se řadí za námi, případně u toho lesíka vidíme i princeznu Legolase.

A je to tady, rytíř z Vydrů začíná obecenstvu přibližovat události jež se chystáme nadšeně ztvárnit. Zaujímáme strategické místo mezi prostorem kudy pojedou koně a dělostřelectvem. Přibližně v polovině se s dělostřelectvem měníme, abychom byli hluší na obě uši stejně. Střelci pálí jednu ránu za druhou, jen Jéňa má dnes nějak smůlu, vítr mu několikrát zlomyslně krade klobouk, závěs nedrží jak má a chvílemi má i potíže domluvit se s mušketou. Jenda ač ne zcela dobrovolný střelec, se pro věc tak rozohňuje, že musí v jedné chvíli odhodit klobouk na zem a Bivoj mu po něm skáče aby uhasil rodící se plameny. A jde se na pobočky, muniční sklad vybuchuje a domy začínají hořet. Nepřítel se vzdává a my se řadíme k defilé.

Princezna Legolas je poněkud zaskočen názvem skupiny, ale rytíř Václav je perfektně připraven a jméno prezentuje správně. Kdo nemá vystřeleno, jde se vystřelit a zbytek se po krátkém čekání odebírá sólo pryč ze zapáskované zóny.



Teď, když už je po všem, začínají se nad námi točit mraky a zvedá se vítr. Skupina dobrovolníků preventivně shazuje přístřešek a pak se hromadně odebíráme na pití a před deštěm se schováváme mezi návštěvníky na lavičkách pod přístřeškem obecným. Zatímco vedeme řeči o všem a o ničem přestává pršet a pod střechou už není tak narváno. Přicházejí muzikanti a my si pro změnu užijeme mlácení do stolu. Jde nám to, chvíli nás baví trápit Jendův hrnek tím, že jej ranami do stolu nutíme poskakovat, pak jej zase schováváme a hledáme pod jedním z klobouků, ležících na stole. Když muzikanti usoudí, že už máme dost omlácené ruce, loučí se a my se začínáme zajímat o jídlo. Bivoj zjišťuje, že jedna ze tří slíbených beček již byla naražena a je k mání, jídlo ale bude mít chvíli zpoždění. Pojímáme tedy plán přesunout se k jurtě a pro jídlo si později odskočit. Vzhledem k tomu, že sluníčko už nepeče spokojíme se s kobercem vytaženým pod širým nebem a po chvíli se vydáváme na průzkum, co večeře.

Raut je tentokrát skromnější, než byl na Bílé hoře, ale i tak si něco odnášíme a rozděláváme oheň aby bylo možné opéct si ukořistěné klobásy. Mezitím už zase mažeme karty. Klobásky jsou už skoro hotové a zase začíná padat voda, vyklízíme tedy pole a na poslední chvíli sundáváme klobásy z roštu. Oheň necháváme napospas vodě.

Déšť se snaží a má svůj útok strategicky naplánovaný, v jurtě se téměř neslyšíme a za chvíli navíc zjišťujeme, že voda se probojovala dovnitř. Část výbavy se tedy rychle stěhuje a ti nejstatečnější vybíhají ven kopat odvodňovací kanál. Než skončí, déšť ustává, ale v průběhu noci se ještě několikrát vrátí a tak jejich práce skutečně nebyla marná.

 

Znaveni četnými zážitky a rozmary počasí uléháme a než usneme ještě si chvíli povídáme (původně byly inzerovány duchařské historky, ale na ty nedošlo). Pouze menší část odchází trsat pod pódium. Po zbytek noci střídavě prší, ale voda už naštěstí zůstává pouze venku. Ráno jsme tedy všichni suší a připravení na cestu domů.

 

Po snídani začínáme balit a někteří chaoticky hledají své věci, nakonec se nám však daří vše někam umístit a odnést tašky a batohy do aut. Začínáme tedy rozebírat jurtu a než vše zbouráme a naložíme stíháme i slušně zmoknout. Honzovi se daří nastartovat volvo a část skupiny neskrývá své nadšení, že mají dopravní prostředek.

 

Konečně vyjíždíme, opět míříme na Temelín a netajíme se úvahami, co kdybychom se pokusili jeho věž sestřelit naváděnou střelou z bobánka. V průběhu cesty jsem nucena vyrabovat kufr a dál pokračuji bezpečně schovaná pod ovčí kůží. Jen se nemůžeme v autě dohodnout jak ji správně otočit aby fungovala co nejlépe.

Kousek za Brnem se ještě jednou setkáváme s osádkou tanku a to u Napoleona. Výzdobu tu mají hezkou. Vzhledem k tomu, že volvo mělo slušný náskok už jsou všichni po jídle, ale kamarádsky čekají až si i my naplníme žaludky a odjíždějí teprve s námi. Nedlouho poté nám stejně zase ujedou a dojíždíme je až v Kopřivnici. Ještě se vrhneme na vybalování furika a jde nám to od ruky, jednak, že je nás tolik a potom taky, že je spousta věcí provlhlá a tak není třeba je uklízet.

Když je furik konečně prázdný můžu zamířit do sprchy, na kterou se už docela těším.

 

Shrnuto podtrženo:

Bylo to daleko, ale fajn. Za sto let můžeme jet zas.

Honzovi se velmi zalíbily veverky. A už aspoň víme proč mají střelci na kloboucích kdeco, ale doutnáky ne.

Takže vám všem děkuji za účast a příště ahoj

_P1010042.jpg


Přihlášení

Aktuality

Bílá Hora

16. 09. 2020

Již tento víkend, tj. 19-20. 9. 2020 se na Vypichu v Praze uskuteční rekonstrukce birvy na Bílé hoře. Přijďte se podívat, jak se před 400 lety psala historie českých zemí. My tam určitě budeme. Informační plakát k akci zde.

Velké Meziříčí

27. 08. 2020

O víkendu 4. - 6. 9. 2020 budeme na zámku ve Velkém Meziříčí. Zúčastníme se historických slavností, zaměřených na třicetiletou válku. Neváhejte a přijeďte se podívat taky. Více informací k akci je k vidění zde.

Tenczyn

27. 07. 2020

O víkendu 1. a 2. 8. vyrazíme do Polska, kde se zúčastníme rekonstrukce dobývání zámku Tenczyn švédskou armádou roku 1655.

Starší aktuality